Evropa zavádí do svých právních rámců novou evropskou směrnici týkající se transparentního odměňování.
Respektive většina zemí tak již učinila, protože termín byl 7.6.2026. Česká republika jako obvykle nikam nespěchá a opět připravuje variantu, kdy „vlk se nažere a koza zůstane celá”.
Předchozí vláda Petra Fialy počítala se zapracováním jen těch nejnutnějších evropských požadavků do chystané novely zákoníku práce. Současná vláda a ministr práce pokračují v tomto směru a nehodlají využít potenciál této směrnice a posílit postavení zaměstnanců a uchazečů o práci vůči zaměstnavatelům.
Novinka sice počítá s tím, že se firma nebude smět uchazeče ptát, kolik vydělával v předchozím místě, ale povinnost zveřejňovat nabízenou mzdu přímo v pracovním inzerátu nakonec návrh vůbec neobsahuje.
To je podle nás zásadní nepochopení původního záměru evropské směrnice. Zaměstnavatel by dle našeho názoru v případě nabídky volného místa nejen nabídnout místo a druh práce, ale i požadavky na uchazeče a nabízenou mzdu. To by měl být standart.
Zde jde vláda opět nesmyslně na ruku zaměstnavatelům, když přistoupila na jejich návrh formulace kdy sdělit výši mzdy „nejpozději před podpisem smlouvy“. To je vlastně pokračování stávajícího stavu.
Zaměstnavatelé si budou muset rovněž nastavit srozumitelná a nediskriminační pravidla odměňování a zavést přehledný systém, který rozřadí jednotlivé pozice podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce. Bez něj jim hrozí pokuta až milion korun.
Rozdílnou mzdu půjde odůvodnit zkušenostmi, výkonem, odborností či náročnějšími podmínkami.
Zaměstnavatelé ovšem požadují, aby zákon vymezil kritéria přesněji a jako již tradičně se obávají administrativní zátěže, zejména u malých a středních podniků.
Uvidíme v jaké podobě nakonec novela zákoníku práce projde celým legislativním procesem, ale již nyní je zřejmé, že tato vláda jde opět na ruku zaměstnavatelům a zaměstnanci jsou pro ně až na druhé koleji.
