Rychlý nárůst cen pohonných hmot po zahájení války v Íránu překvapily mnohé z nás. A zatímco v řadě zemí se vlády snažily rychle připravit mechanismy jak tento raketový růst korigovat a zmírnit, u nás se čekalo, jak to dopadne.
Nakonec vláda přišla s tím, že se budou určovat maximální ceny pohonných hmot na denní bázi. Takže zatímco před tímto opatřením jsme před příjezdem ke stojanu čerpací stanice nevěděli, jaká cena nás tam čeká, nyní to sice víme, ale ceny skáčou na denní bázi dále. Nyní tak můžeme jako v loterii pouze odhadovat, jestli dnes zveřejněná cena pro zítřejí den bude výhodnější než cena na den další a kdy je tedy dobré si natankovat plnou nádrž či pouze nezbytné množství paliva.
Státem vlastněný podnik ČEPRO, který provozuje síť čerpacích stanic EURO OIL a ROBIN OIL mohl klidně hned od začátku války na pokyn majoritního vlastníka (tedy státu) určovat cenu paliv. Tím mohl stát nepřímo vyvinout tlak na snížení cen pohonných hmot a nemusel přistoupit k cestě, která je naprosto nepředvídatelná. Alespoň do doby, než by se připravilo jiné propracovanější řešení.
Chápu, že situace je složitá, a vlastními předpisy jsme si v mnohém velmi zkomplikovali život. Ale pokud jsou schopni v okolních zemích přijmout v řádu dnů taková opatření, která významně cenu paliv sníží, tak se vždycky ptám, proč to nejde u nás ...
