Myšlenky, které reprezentují Nové odbory, zasahují stále širší okruh sympatizantů. O víkendu se sešla předsedkyně našeho svazu, Xenie Kaduchová, se zástupci brněnské KSČM a neziskových organizací Centrum regionální synergie, z.s., Prázdné trůny a Limity jsme my.

Na schůzce, jejímž cílem bylo seznámit zájemce s činností Nových odborů, zazněly otázky týkající se pomoci se založením odborové organizace v podmínkách velkého podniku i specifického zaměstnavatele. Účastníci diskutovali o postavení zaměstnanců v podmínkách končící konjunktury, dotkli se tématu důstojnosti lidské práce, a to rovněž v souvislostí s robotizací výroby.

Konstatovali, že reálné mzdy zaměstnanců zůstávají daleko za statistickými čísly, přičemž se shodli na názoru, že za důstojnou mzdu nelze považovat plat, který nepokryje standardní životní potřeby. Zcela pak odmítli tezi „regulace kapitalismu“, představené evropskou levicí, jako možnosti prosazení spravedlivější společnosti.

Jedním ze stěžejních témat bylo navázání spolupráce s odborníky na environmentální problematiku z organizací Centrum regionální synergie a Limity jsme my.

Myšlenky, reprezentované Novými odbory, jsou jako dravá řeka, která k sobě přitahuje množství silných přítoků, aby se nakonec spojila v mohutný, vítězný proud.
(SNO)

Odborové hnutí provází lidskou společnost už více než 150 let. Jeho počátky jsou spojeny s nástupem kapitalismu a systémovou změnou, která vyprodukovala vrstvu vykořisťovaného proletariátu – obrovské skupiny lidí, kteří přinášeli svým zaměstnavatelům zisky, ale sami žili na hranici bídy a neměli žádná politická práva. Nesměli volit a být voleni, nesměli se sdružovat a kolektivně hájit svá práva.

Postupným vývojem tato práva získali a spolu s nástupem odborového hnutí se začaly pomalu měnit pracovní i životní podmínky k lepšímu. Vládnoucí elita si nepřála nepokoje, které by měly za následek omezení výroby, a tedy i zisků, a proto byla ochotna k ústupkům, byť pouze částečným. Ve 20. století nastává rozvoj sociálního státu, který je reakcí na poválečnou konjunkturu, a především nástup socialismu. Sociální stát tedy není výdobytkem, ale obrannou reakcí vládnoucích elit, které obratně manipulují se širokou vrstvou obyvatelstva prostřednictvím médií i kultury.

Mohutný nástup neoliberální filozofie, která nejen rozděluje společnost podle starého hesla „Rozděl a panuj“, ale zachází ještě dál a atomizuje ji na „já“ a „oni“, je snahou o rozbití lidské sounáležitosti. Výsledkem těchto, a uznejme, že úspěšných, snah, je obrovská pasivita lidí, kteří nejsou ochotni a schopni kolektivní akce. Společnost se tak skládá nikoliv ze skupin (ty se tvoří náhodně a za účelem získání dílčích výhod), ale z jednotlivců, jejichž jediným zájmem je zajištění komfortu pro sebe sama.

O správnosti jejich počínání je každodenně ujišťuje okolní svět, který vsází na konzumní pojetí života. Chci něco? Koupím si to! Nelíbí se mi to? Zbavím se toho! Potřebuji něco? Zaplatím někoho, kdo to zařídí. Tento povrchní způsob uvažování se promítá nejen do obchodu samotného, ale také do lidských vztahů, které se stávají zbožím. Mezilidské vztahy jsou zredukovány na pouhou spotřebu života bez nutnosti prospět také druhým, být solidární a vnést do společnosti také svůj vklad.

Je smutné, že se také odborové hnutí připojilo k současnému trendu a stále více se snaží získávat a udržet si členy nabídkou různých slevových akcí. Opravdu je možné koupit si člověka? Historie nás učí, že ano. Ale zároveň ihned přikládá i varování – kdo se jednou nechá koupit, nechá se už koupit pokaždé. Tím, kdo dá víc. Mají takoví být i odboráři? Je skutečně podstatou odborového hnutí nabízet slevové kupóny, které nejsou slevou v pravém slova smyslu, ale pouhou pobídkou k nakupování, a tedy zvyšování zisků obchodníků?

Na internetu je možné dohledat nabídky různých agentur a spolků, které inzerují, že za drobnou úplatu, ba po určitou dobu i zadarmo, zajistí veškeré pracovně-právní poradenství včetně kolektivního vyjednávání či dozoru v otázkách BOZP. I tento trend odpovídá současné konzumní společnosti a je velkým úspěchem vládnoucích elit, které dokázaly lidi přesvědčit, že vše je na prodej, vše se dá koupit. Ba, něco i se slevou. Podařilo se jim téměř vymýtit spolupráci, vzájemnou pomoc, solidaritu i pocit sounáležitosti s celkem. Neoliberální egoismus slaví pronikavý úspěch.

Odbory by však neměly na tuto hru přistupovat. Nejsou ani slevomatem ani servisní organizací. Jsou společenstvím lidí, kteří vědí, že jsou to oni, kdo živí elity, jsou to oni, kteří přinášejí neuvěřitelné zisky, jsou to oni, kteří svou prací udržují náš svět v chodu. Peněz, fyzických nebo virtuálních, se ještě nikdo nikdy nenajedl. K čemu nám budou peníze, když je nesměníme za chléb a vodu? Náš svět potřebuje práci a práce je hlavním atributem člověka. Člověka, který je osobností a zároveň součástí společnosti. A to takové, která uznává, chrání a brání rozmanitost, ale zároveň je schopna bojovat jako celek za svá práva, za spravedlnost, za život.
(SNO)

V pondělí 4. června byla v Praze otevřena česká pobočka Nadace Rosy Luxemburgové (Rosa-Luxemburg Stiftung). Při této významné příležitosti, se uskutečnilo slavnostní shromáždění za účasti předsedy strany Evropské levice a poslance Německého spolkového sněmu Gregora Gysiho, ministerského předsedy spolkové země Durynsko Bodo Ramelowa, zástupci české i německé levicové politiky a dalších hostů. Slavnostním aktem a celým večerem na kterém kromě Gregora Gysiho a Bodo Ramelowa vystoupila se svým příspěvkem i Kateřina Konečná, místopředsedkyně KSČM a poslankyně EP, provázeli Joanna Gwiazdecká, ředitelka pražské kanceláře a Florian Weis, ředitel Nadace Rosy Luxemburgové.

Přenesení činnosti této mladé, ale významné nadace do České republiky je velkou příležitost pro podporu levicového politického vzdělávání a podporu šíření odkazu Rosy Luxemburgové. Pražská kancelář působí a zajišťuje činnost i pro Slovensko a Maďarsko.

Nadace Rosy Luxemburgové je jednou ze šesti „politických“ německých nadací. V jejím případě je politická blízkost k německé straně Levice (Die Linke). Všechny tyto nadace jsou finančně podporovány ze strany spolkových vlád a musí splňovat podmínky dané zákony. Hlavním poslání je přispívat k politické vzdělávací činnosti v Německu.

Nadace vznikla v roce 1990 a k odkazu Rosy Luxemburgové, významné německé levicové aktivistky a pacifistky (1871-1919), se přihlásila v roce 1992. V rámci svých aktivit realizuje vzdělávací projekty, pořádá konference, přednášky, výstavy, vydává publikace. Nadace má regionální pobočky po celém světě, například v USA, Brazílii, Mexiku, Izraeli, Jihoafrické republice, Číně, Srbsku, a nyní tedy i v České republice.

Svaz Nové odbory s Nadací úspěšně spolupracuje již třetím rokem a aktuálně společně realizuje třetí Projekt Nastartování a prohlubování odborové spolupráce, a to jak v republikovém, tak mezinárodním měřítku.

Pražské kanceláři i celé Nadaci přejeme hodně úspěchů při své činnosti a při budování a rozvoji levice. 
(SNO)