KONFERENCE SOLIDARITA NA PRACOVIŠTI
V pražském Etnosvětě se v pondělí 24.září konala Konference Solidarita na pracovišti, která byla součástí projektu “Za sdílené zájmy zahraničních a místních pracovníků”. Panelové diskuze se v rámci konference účastnili Marta Kahancová ze Středoevropského institutu pro výzkum práce (CELSI), Riccardo Ferrara z italské odborové Asociace práv zaměstnanců (A.D.L.COBAS), Ignacy Jóźwiak z polské Iniciativy zaměstnanců (OPZZ) a zástupce Nových odborů, předseda svazu Jaroslav Juryšek. Samotné konferenci předcházel průzkum podmínek v jednotlivých zemích. Například v Polsku se dobrovolníci zaměřili na situaci mezi pracovníky v úklidových službách, v České republice na pracovní podmínky především zahraničních pracovníků v super a hyper marketech. Ukázalo se, že na mnohé profese je stále nahlíženo jako na podřadné a vhodné pro obsazování pouze nekvalifikovanými cizinci. Takový postoj nutně vede k podpoře stereotypů ve společnosti.
V rámci moderované diskuze byly zmíněny hlavní aspekty moderní solidarity v dnešní době, kde by již etnicita neměla mít své místo a kde je potřeba maximálně posilovat a prohlubovat zaměstnaneckou solidaritu a vzájemnost. Současně s tím byly popsány hlavní problémy dnešní doby, jako jsou prekérní formy zaměstnávání, automatizace, digitalizace, individualizace zaměstnanců a s tím spojené problémy v odborovém sdružování.
V této souvislosti zazněly praktické příklady práce a zkušenosti z jednotlivých zemí. Mimo jiné zde zazněl hluboký apel na obory, aby vystoupily ze svého stínu a pružněji reagovaly na výzvy dnešní doby. Odbory nesmí fungovat pouze za plotem firem, ale musí reflektovat a zapojit se do činnosti a změn ve vnějším světě. Musí intenzivněji pracovat se sociálními sítěmi a propojovat a začleňovat zahraniční pracovníky. Odbory mají veliké, a dosud málo využívané, možnosti pomáhat změnit nahlížení vlastních členů na cizince a současně tím pomáhat měnit stereotypy a názory ve společnosti. Opuštění tradičních forem činnosti a hierarchií odborů se ukazuje být nezbytností. Je nutné, aby se odbory více aktivizovaly, a to především zdola.
Účastníci také debatovali o potřebě a nezbytnosti transnacionální solidarity. V dnešní spojené Evropě a globalizovaném světě není možné vnímat pouze své vlastní problémy bez kontextu a spolupráce s mezinárodními organizacemi a organizacemi v jednotlivých zemích. Zajímavý postřeh zazněl ve věci uznávání odborové organizovanosti napříč zeměmi EU. Toto není, až na drobné výjimky vůbec možné.
Ukazuje se, že v tomto ohledu odbory zcela zaspaly. Doba se změnila, formy zaměstnávání také, ale odbory stále lpí na tradičním kmenovém členství. Je to především kvůli zajištění ekonomické stability, a především jistoty pravidelného výnosu ze členských příspěvků. Mezinárodní odborová solidarita dále naráží na neochotu některých odborových centrál rozvíjet sociální jistoty v EU. Jako příklad zazněl negativní postoj severských odborů k evropské debatě o zavedení adekvátního minimálního příjmu v EU.
Samostatným tématem pak byla otázka agenturního zaměstnávání, kdy dochází k přehlížení otrocké práce a porušování pracovně právní legislativy ze strany kmenových spolupracovníků, ale i samotných odborů. Jako skvělý příklad dobré praxe bylo uvedeno Slovensko, kde se odborům a zaměstnavatelům společně podařilo prosadit takové změny legislativy, že došlo k razantnímu omezení zneužívání pracovníků ze strany pracovních agentur. To vedlo ke snížení prekérního zaměstnávání.
Svaz Nové odbory věnuje těmto tématům velkou pozornost, a ve věci postavení zahraničních pracovníků v České republice spolupracuje s Multikulturním centrem Praha a Diakonií ČCE. Současně se věnujeme pracovním podmínkám na obou stranách hranice i při jednáních s našimi odborovými partnery v zahraničí, především pak s polskou Solidaritou.
(SNO)