V broumovském Hotelu VEBA se sešlo vedení svazu Nové odbory se zástupci vedení Dolnoslezské NSZZ Solidarita.

Šlo o další pravidelné pracovní setkání, na kterém se vyhodnocovala aktuální situace a pokroky v jednáních ohledně odstranění dopravních omezeních na státní hranici, a současně byly stanoveny nejbližší kroky a další postup. Rovněž se projednávala situace s postavením polských pracovníků pracujících ve firmách na české straně a se všemi důsledky, které to přináší. Mezi dalšími tématy setkání bylo nastavení vzájemné propagace odborů a možnosti společných akcí.

Pracovní setkání se budou i nadále opakovat a je plán vzájemnou spolupráci prohlubovat a zintenzivňovat.
(SNO)

Svaz Nové odbory připravil pro rok 2019 již třetí sezonu oblíbených pobytových zájezdů do chorvatského Biogradu na Moru, který je proslulý svou bohatou přírodou a nádhernými širokými plážemi lemovanými borovými lesy. Biograd na Moru je přístavní město, které se rozkládá mezi zálivy Bošana a Soline v Severní Dalmácii. Jeho pláže jsou proslulé čistou a krásnou přírodou, záliv Soline je, pro svou oblázkovo-písečnou pláž, vyhledávaný rodinami s dětmi.

Doprava je zajištěna klimatizovaným autobusem s hlavními nástupními místy Olomouc, Prostějov a Brno. Pro ubytování je možno objednat dvoulůžkové nebo třílůžkové pokoje, anebo čtyřlůžkové apartmány. Ubytování je v klidné okrajové části města a leží 10-15 minut chůze od pláží Soline a Dražica.
Cena, která sezonu činí 7.290,-Kč na osobu (4.990,-Kč/děti do 6let), zahrnuje dopravu, ubytování, polopenzi a pobytovou taxu.

Zájemci se mohou hlásit prostřednictvím své odborové organizace nebo přímo na svazu Nové odbory. Při přihlášení se vybírá záloha ve výši 2.500,-Kč na osobu.

Jet s Novými odbory k moři se prostě vyplatí!
Více informací v záložce Rekreace.
(SNO)

V letošním roce si připomínáme 100 let od vzniku samostatného Československa, jednoho z nástupnických států Rakousko – Uherské monarchie. Po třech stech letech měli Češi opět svůj vlastní stát, který však nebyl mononacionální. Mnohonárodnostní Československo se muselo vyrovnávat s katastrofálními následky Velké války a zároveň řešit mnoho problémů spojených s politickým a ekonomickým směřováním mladého státu.

Válečným strádáním zbídačená země zpočátku fungovala v intencích starých monarchistických zákonů, z nichž například některá ustanovení Všeobecného zákoníku občanského, přijatého v roce 1811 císařským patentem č. 946, platila nejen po celou dobu trvání tzv. První republiky, ale poslední z nich (hlava XXVI) byla zrušena až v roce 1966.

Nový stát se snažil vystavět co nejdříve vlastní legislativní síť, která by pokrývala institucionální, ekonomické a sociální zakotvení země. Československý stát byl budován na základech, které položila zdejší buržoazie a svým zřízením byl kapitalistický. V prvních letech konstituování mladého státu sehrály výraznou roli odbory, které se zasazovaly o zavedení sociálně vstřícných ustanovení týkajících se pracovní doby, sociálního a zdravotního pojištění a dalších výhod pro pracující.

Už v prosinci 1918 byla zavedena 8hodinová pracovní doba. Zároveň byl přijat zákon o všeobecné státní podpoře v nezaměstnanosti, který přiznával právo na podporu každému nemocensky pojištěnému dělníkovi a demobilizovanému vojákovi, který se bezvýsledně ucházel o práci. Je však třeba upozornit, že, ačkoliv se jednalo o normu revoluční, byla pouze přechodná a okruh osob, který měla na podporu nárok, se postupně snižoval.

Dalším velkým úspěchem odborů bylo přijetí zákona o sociálním zajištění (Zákon č. 221/1924 Sb. O pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří). Sociální pojištění pro zaměstnance v dělnických povoláních tak bylo poprvé sjednoceno organizačně, a to vznikem Ústřední sociální pojišťovny, do jejíž gesce spadaly také nemocenské pokladny nově nazvané nemocenskými pojišťovnami.

Poválečnou krizi let 1920–1923 vystřídala konjuktura, která trvala do roku 1929. Velká krize započatá Černým pátkem zničila veškeré naděje na vybudování sociálního státu. Mzdy klesy natolik, že někteří dělníci pracovali pouze za stravu nebo dokonce na dluh. Na vlnu stávek a demonstrací reagovala státní moc silou a výjimkou nebylo ani nasazení pušek a bodáků. Počet obětí začal narůstat. Byli mezi nimi muži, ženy i děti. V boji o přežití byla na chvíli potlačena národnostní otázka, aby se pak naplno rozezněla koncem let třicátých. Jedna dekáda růstu nedala zapomenout na brutální zásahy státní moci proti bezbranným a hladovým.

Mladý Československý stát, se kterým lidé spojovali své naděje na lepší živobytí, prokázal, že jeho cílem není všeobecný blahobyt, ale pouze blahobyt vyvolených. V době, kdy slavíme 100 naší obnovené státnosti, bychom neměli zapomínat na to, že vlastní stát ještě automaticky neznamená stát spravedlivý.

Pozn. Více informací je možno získat v brožuře Odbory včera a dnes – ZDE
(SNO)