FRÝVALDOVSKÉ UDÁLOSTI ŽIVÉ I PO 86 LETECH
25. listopadu uplynulo 86 let od události, která pobouřila celou tehdejší Československou republiku a vyvolala vlnu solidarity. Hovoříme o Frývaldovské stávce.
Po překonání hospodářské krize z let 1920 – 1923 nastoupilo v Českoskovensku období konjunktury, kterou ukončily události roku 1929 a následující hospodářská krize, která měla na československou ekonomiku ničivý dopad. Nezaměstnanost nabývala katastrofálních rozměrů a v některých dělnických kategoriích byly mzdy tak nízké, že nestačily pokrýt základní životní potřeby. Roční průměr příjmů dělnické rodiny činil méně než čtvrtinu výdělku před krizí. Nebylo výjimkou, že dělníci pracovali za stravu nebo dokonce „na dluh“.
Zemi zachvátila vlna demonstrací a stávek. Důsledky hospodářské krize prohloubila velká neúroda v roce 1931. Na počátku roku 1931 byly masově propouštěny statisíce dělníků z průmyslových závodů napříč celou ekonomikou. Frývaldovsko, dnešní Jesenicko, bylo krajem s rozvinutým kamenickým průmyslem, kde bylo množství vápenek, cihelen i textilních továren. Jejich majitelé byli sdruženi v kartelech a Svazu československých průmyslníků. Vzájemně si vypomáhali delegováním produkce na kartel, přičemž jejich zisk nebyl snížen.
Poraženými byli dělníci v dotčených provozech, protože pro ně nebyla práce, a tedy ani výplata. Nespokojení dělníci pořádali protestní tábory lidu, demonstrace, které však bylyzdejším policejním hejtmanem Jakubowskim opakovaně zakazovány. 21. listopadu dala firma Hugo Gessler a spol. výpověď všem kamenodělníkům. Firma Rösnerz Vidnavy propustila 40 procent dělníků. V Supíkovicích bylo bez práce 150 dělníků. Firma Franke v Černé Vodě snížila dělníkům platy. Kdo s tím nesouhlasil, mohl si jít hledat práci jinde. Odpověď na kardinální otázku: Kde? však nikdo nedokázal dát….
25.listopadu byla vyhlášena generální stávka a na 10. hodin dopoledne tábor lidu. Po deváté hodině začaly vycházet průvody směrem k Frývaldovu. Tábor lidu, na poslední chvíli zakázaný policejním hejtmanem, už nebylo možno zastavit. Největší masa lidu se valila k obci Dolní Lipová. Tady, u Schrottova sanatoria narazil dav na kordon četníků. Popisy následujících okamžiků se v pramenech rozcházejí – stojí zde tvrzení o napadení četníků kameny a solí proti líčení volání demonstrantů o tom, že jako občané republiky mají právo se shromažďovat a následné palby bez varování.
Výsledkem bylo osm mrtvých a množství zraněných. Událost otřásla i parlamentem, ve kterém se odehrávaly vysoce vypjaté scény, zvláště v rozpravách o oprávněnosti zákroku. Frývaldovské události měly ohlas v celé republice. Kromě vlny stávek a demonstrací se odrazily také ve společném prohlášení české inteligence, pod kterým byli, vedle levicových intelektuálů, podepsáni také Josef Kopta, J. S. Machar nebo F.X. Šalda. Dvě pražská divadla – Tylovo a Osvobozené – věnovala jednu denní hrubou tržbu za představení obětem frývaldovského masakru.
Na tyto události nelze zapomenout. Není možno potlačovat fakt, že mladý Československý stát, se kterým lidé spojovali své naděje na lepší živobytí, prokázal, že jeho cílem není všeobecný blahobyt, ale pouze blahobyt vyvolených. Oprávněné požadavky pracujících, které v krizových letech přešly v pouhý zoufalý boj o přežití, byly potlačovány bodáky a puškami.
Dnes, po 86 letech, se již těžko najde pamětník těch dob. Dělníci z Frývaldovska nechtěli nic jiného než práci a živobytí pro sebe své rodiny. Někteří z nich za toto přání zaplatili životem. Máme v úctě lidský život a naším cílem je podílet se na vytváření společnosti, která bude spravedlivá a ve které se nikdo nebude muset potýkat s bídou a nuzotou.
Malá kytička, kterou předseda našeho svazu, Jaroslav Juryšek, pokládá na místo posledního odpočinku obětí frývaldovského masakru, je naší vzpomínkou na tyto události a zároveň ujištěním, že nepřestaneme bojovat za právo na důstojný život.
(SNO)